Po trech desivych dnech na zadech velbloudu jsme dorazili do udoli Annan, zeme Vents Eternels. Vzduchem byla stale citit vune pousti a more a neustale poletoval pisek barvy rzi, ktery se dostaval velmi snad pod obleceni. Jeho pronikave syceni nikdy neprestane. Manul v Rose des Sables vypravi, ze jestlize by mel vitr nekdy prestat vat, pak zdi mesta se rozpadnou v prach. V Annan v den prvniho jarniho deste, dite, kteremu bude deset let, muzu posunout nahodou kamen smerem ke hvezdne tasce.
Na tomto kameni pak bude vytesan jeho osud. Vyjevi se mu jeho budouci povolani, jeho pritel ( pritelkyne), pocet deti a datum smrti. Nektere osudy jsou stastne a sladke, jine jsou straslive banalni, nektere zmatene az krvacive. Ale jak strasne by mely byt, vsichni vsem obyvatelum Annan se vyplnily do pismene bez horkosti, bez boureni. Zminili jsme se o tom nasemu pruvodci, jen se usmal.
Jestlize zname sve vlastni nestesti, prejdeme i ty nejhroznejsi osudy.

Hanka